IT, informační technologie. Slovy klasika – nelze s nimi žít, ale ani bez nich. Dnešní pojednání o IT není určené IT specialistům, ale hlavně manažerům a vůbec všem, kteří by se rádi zorientovali v naprostých základech. Vysvětlíme, co je software, jak se dělí a povíme vám podrobněji i o počítačovém hardwaru. Věříme, že po přečtení článku už nebudete tápat, až vám váš ajťák třeba sdělí, že má stávající železo plotnové HDD a chybí mu dedikovaná GPU.
Výrazem software (česky programové vybavení) se v informatice označuje sada všech programů používaných v počítači, které provádějí nějakou činnost. Někdy se pojmem software myslí i data, hranice tak může být někdy nejasná (např. HTML soubor může obsahovat i kódy k provádění instrukcí). Software můžeme rozdělit na systémový, který zajišťuje chod samotného počítače a jeho styk s okolím (typicky operační systém), a na aplikační, se kterým buď pracuje uživatel počítače, nebo zajišťuje řízení nějakého stroje.
Nachází se na pomezí počítačového hardwaru a aplikačního softwaru. Běžný uživatel s ním obvykle přímo nepracuje (na rozdíl od aplikací).
Sem spadá software, pomocí kterého vykonává uživatel nějakou činnost.
Bezpečnostní software zahrnuje vše, co souvisí s kybernetickou bezpečností počítačů a počítačových systémů. Jedná se především o antivirový software, softwarové firewally a další bezpečnostní utility.
Škodlivý software, obvykle se na počítači objeví, pokud uživatel podlehne nebo se stane obětí phishingu, sociálního inženýrství či selže výše uvedený bezpečnostní software. Nejčastějšími typy jsou:
→ Tip: Přečtěte si více o bezpečnostním softwaru, malwaru a jeho druzích i síťové bezpečnosti v obsáhlém článku Kybernetická bezpečnost od A po Z – jak předejdete ztrátě dat.
Pojem počítačový hardware označuje veškeré fyzicky existující technické vybavení počítačů nebo počítačových periferií. U zkušených „ajťáků“ se můžete setkat i s argotovým výrazem „železo“.
Šablonou pro stavbu všech moderních osobních počítačů je architektura maďarského matematika Johna von Neumanna z roku 1945. Čtete správně, ačkoliv vývoj počítačového hardwaru prodělal zejména v posledních letech překotný vývoj, základní uspořádání komponent v osobních počítačích se stále drží původní architektury pro elektronický digitální počítač: obsahuje dílčí CPU s procesorovými registry, které provádí vstupně výstupní operace a instrukce.
Aby pro vás váš notebook nebo osobní počítač nebyl pouze tajemným „black boxem“ a měli jste alespoň základní představu, jak počítač funguje a z čeho se skládá (a co znamenají jednotlivé zkratky), nahlédněte s námi pod pokličku (resp. šasi) osobního počítače. V naprosté většině případů se setkáte s následujícím počítačovým hardwarem, k jehož popisu připojíme i naše tipy pro konkrétní aplikace.
Základní deska (anglicky motherboard, MTB) představuje základní součást hardwaru osobních počítačů, v automobilové terminologii bychom ji s přimhouřením očí mohli analogicky porovnat s podvozkem vozidla. Její základní funkcí je propojení jednotlivých počítačových komponent, kterým současně poskytuje potřebné napájení – patří sem zejména procesor, operační paměť, pevné disky a vstupně/výstupní rozhraní (USB, audio, LAN, HDMI atp.).
Obsahuje čipovou sadu, která rozhoduje o kompatibilitě základní desky s procesorem a moduly operačních pamětí, navíc zprostředkovává komunikaci mezi procesorem a ostatním počítačovým hardwarem. Protože jsou PC (a dokonce i některé notebooky) modulární, obsahuje i rozšiřující sloty, kam lze připojit další zařízení, která se označují jako karty. Typicky jde o grafické, síťové a zvukové karty, řadiče nebo speciální karty např. pro zpracování videa. Naprostá většina moderních MTB integruje základní síťové a zvukové karty. Většina procesorů integruje i grafické karty, v běžných kancelářských PC tedy obvykle nebudete muset sloty MTB osazovat.
Na závěr se opět vrátíme k automobilové analogii – pokud nemáte kvalitní podvozek, nepočítejte s rychlou či komfortní jízdou. U běžných kancelářských počítačů tedy nehraje MTB až tak zásadní roli, u výkonnějších strojů určených pro CAD/CAM nebo vývoj a výzkum se ovšem na MTB skutečně nevyplatí šetřit. V takových případech je totiž velmi důležitá stabilita MTB v zátěži (a při případném podvoltování či převoltování procesoru).
Procesor (anglicky Central Processing Unit, CPU) je nejzásadnějším počítačovým hardwarem. Jde o mozek celého počítače, svým způsobem lze i konstatovat, že jde o počítač samotný (ostatní komponenty zajišťují víceméně jen datovou komunikaci a vstupně/výstupní procesy). Jedná se o malý čip, který obsahuje několik miliard tranzistorů uspořádaných v logických obvodech zajišťujících vykonávání strojových instrukcí, tedy v zásadě drtivou většinu práce celého počítačového systému.
Výkon procesoru se udává v taktovací frekvenci. Ta původně udávala, kolik definovaných operací procesor vykoná za jednotku času (měřeno v MHz či GHz, tedy milionech či miliardách taktů za sekundu). Skutečnou rychlost procesoru udává v současnosti kromě frekvence i spousta dalších parametrů – jeho architektura a instrukční sady, velikost cache (vnitřní paměti) a počet jader. V dnešní době se setkáte prakticky výhradně s vícejádrovými procesory, kde každé fyzické jádro v zásadě představuje samostatný procesor (čistě teoreticky se tedy výkon procesoru s mnoha fyzickými jádry škáluje podle jejich paralelního zpracovávání dané úlohy).
V mnoha lidech přitom zůstala zakořeněná představa, že rychlost CPU je základní parametr udávající rychlost počítače – to už dávno neplatí! Co rozhodně platí, je, že pro kancelářský stroj není zapotřebí CPU s mnoha jádry a vysokou taktovací frekvencí, u specializovaných strojů se obvykle volí CPU tak, aby jeho rychlost nepředstavovala úzké hrdlo pro grafické karty a datové sběrnice.
→ Tip: Víte, že pro streamovaný operační systém vám postačí nejzákladnější CPU? Přečtěte si více v aktualitě o Windows v cloudu.
Počítejte s tím, že CPU spotřebovává ohromné množství energie, z níž velké množství bohužel vyzáří jako odpadní teplo. U moderních čipů není problém zahřátí i na 100 °C. Pokud tedy chcete výkonný a současně co nejtišší počítač, investujte do kvalitních chladičů s heatpipes, které dokážou z procesoru teplo účinně odvádět, ale přitom neobtěžují nadměrným hlukem (ke každému CPU dodává výrobce boxovaný chladič, který sice svoji funkci plní, ale z hlediska ergonomie pracovního prostředí není optimální – jinými slovy dokáže být velice hlučný).
Grafická karta (někdy též grafický procesor) obstarává grafický výstup, který se zobrazuje na monitoru počítače (či displeji notebooku). V případě kancelářských strojů se většinou setkáte s integrovanou grafickou kartou na MTB, která sdílí prostředky s CPU a operační pamětí počítače. Pro kancelářské aplikace je toto řešení výkonově dostačující a ekonomicky smysluplnější.
Pokud budete potřebovat pro určité stroje výstup na více monitorů (řídící a kontrolní stanoviště, grafika a sazba nebo kterékoliv pracoviště, kde je vyžadována velká zobrazovací plocha), bude zapotřebí osadit MTB specializovanou grafickou kartou, která nabídne 2–6 videovýstupů.
Pro výkonné stroje na CAD/CAM aplikace, vývoj a výzkum, nebo v zásadě jakoukoliv práci s 3D grafikou, budete potřebovat dedikovanou 3D grafickou kartu s výkonným GPU (obdoba CPU, v tomto případě Graphics Central Processing Unit, GPU). Jde zjednodušeně o „procesor grafické karty“, který v určitých aplikacích podává oproti CPU výrazně vyšší výpočetní výkon, a to nejen pro výpočty týkající se počítačové grafiky – od blockchainu přes kryptografii až po machine learning a data mining.
Právě výkonné grafické karty používají nejen vývojáři a hráči počítačových her (kterým byly původně určeny), ale především těžaři kryptoměn, kteří svého času způsobili na trhu grafických karet obrovský převis poptávky nad nabídkou. Kvůli tomu byly výkonné grafické karty buď nedostupné, nebo se prodávaly za astronomicky vysoké ceny. I v současnosti počítejte s tím, že jde v rámci PC o nejdražší kus počítačového hardwaru, který se mnohdy vyrovná nebo i předčí celkovou cenu za všechny ostatní komponenty. Řešením, jak ušetřit nemalé náklady za výkonné grafické karty, může být použití GPU cloudových služeb (GPUaaS).
→ Tip: Přečtěte si více o GPUaaS a jak vám pomůže otevřít nové příležitosti.
Operační paměť s přímým přístupem (Random Access Memory, RAM) zásobuje CPU daty potřebnými k provádění operací (odtud název) a dokáže k uloženým datům přistupovat v konstantním čase (téměř okamžitě) bez ohledu na její fyzické umístění. Jsou v ní uložené všechny běžící programy včetně operačního systému počítače. Její výhodou je, že do ní lze data libovolně zapisovat i odstraňovat, nevýhodou je pak její volatilita – data se po odpojení napájení nenávratně vymažou.
Výkon operačních pamětí udává jejich rychlost, latence a kapacita. Rychlost a latenci má smysl řešit jen u výkonných strojů, kapacita je důležitým parametrem pro všechny počítače. Naprosté minimum je 8 GB RAM, pro hladký běh operačního systému a aplikací je optimální 16 GB RAM. Pro stroje, které pracují s velkými daty, jako jsou rozsáhlé databáze, grafické aplikace s větším množstvím assetů atp., se potom doporučuje minimálně 32 GB RAM nebo více (u mimořádně náročných CAD/CAM aplikací se potřebná kapacita může vyšplhat i na 128 GB).
→ Tip: Používáte ve Windows Režim spánku, kdy se po probuzení počítač nastartuje téměř okamžitě se všemi běžícími aplikacemi? To je možné díky tomu, že „uspaný“ počítač neustále dodává a obnovuje energii v paměťových čipech RAM, čímž uchovává jejich data. Počítač tedy není skutečně vypnutý. V případě notebooků bez připojeného napájení se tak spotřebovává energie uložená v baterii, která může časem dojít – tím dojde k vymazání RAM (systém bude startovat „natvrdo“). Tím přijdete o data (a v horším případě i rozdělanou práci), můžete poškodit systém, a navíc vám notebook bez připojení napájecího adaptéru už nenastartuje. Abyste tomu předešli, používejte u notebooků raději tzv. Režim hibernace. Data se z RAM přeuloží do speciálního stránkovacího souboru na pevném disku a počítač nespotřebovává žádnou energii. Start systému není tak rychlý jako v případě Režim spánku, na druhou stranu máte zaručeno, že nepřijdete o rozdělaná data (a nepoškodíte systém vybitím baterie).
Pevný disk (harddisk drive, HDD) je počítačový hardware, který slouží k dočasnému nebo trvalému uchovávání většího množství dat. Není volatilní, takže zapsaná data zůstanou na pevném disku uložená i bez napájení.
Klasické (v případě osobních počítačů už poněkud zastaralé) plotnové disky (jako na obrázku výše) používají k zápisu a čtení dat magnetické hlavy a jednu či několik ploten, které se otáčejí vysokou rychlostí (u notebooků typicky 5400 ot./min, u běžných PC 7200 ot./min a u serverů až 15000 ot./min). Jejich hlavní výhodou je velká kapacita, v současnosti jde o jednotky terabytů. Nevýhody jsou dané mechanickým řešením HDD, které je technologicky náročné, má větší spotřebu elektrické energie, vyšší hmotnost, vykazuje vysokou hlučnost (především u rychlých vysokootáčkových typů) a je náchylné na poškození při nešetrném zacházení (prach, vlhkost, otřesy nebo náraz při zápisu či čtení dat).
Skutečnou revoluci v IT přinesl nástupce HDD nazvaný SSD (solid state drive). Jak název napovídá, neobsahuje žádné mechanické součástky, data ukládá na polovodičovou flash paměť (podobně jako třeba externí USB flash disky nebo paměťové karty). Díky tomu má výrazně nižší spotřebu elektrické energie a téměř nulovou latenci jako RAM (a pochopitelně je zcela bezhlučný). SSD snadno dosahují vyšších rychlostí při čtení, než nabízejí pevné disky (může jít o posun až o jeden řád). Nevýhodou ovšem je výrazně vyšší cena v poměru ke kapacitě oproti klasickým HDD.
SSD jsou poměrně drahé a mechanické HDD zase pomalé (navíc hlučné, těžké a náchylnější k poškození). Doporučuje se proto použít SSD na operační systém a základní aplikace, HDD pak pro další data. Ceny SSD ovšem každým rokem padají dolů, resp. se výrazně zvyšuje jejich kapacita a současně s tím dochází k masivní migraci do cloudu. Tím se snižuje potřeba jejich lokálního ukládání a mechanické HDD začínají z osobních počítačů pomalu mizet.
→ Tip: SSD dokáže urychlit váš počítač výrazně více než výkonné CPU a spousta RAM (a to za výrazně nižší náklady). I v případech běžných kancelářských počítačů lze pozorovat zrychlení načítání operačního systému o desítky sekund. Pokud chcete na nějakém počítačovém hardwaru ušetřit, za SSD si naopak rozhodně připlaťte.
Nejen CPU, ale i grafická karta nebo v případě výkonných strojů i jiné komponenty potřebují chladit. Doporučujeme proto zvolit počítačovou skříň s dostatečně volným průchodem vzduchu. U extra výkonných sestav se volí i vodní chlazení kombinované se vzduchovým. Takové řešení vyžaduje ovšem velký prostor a je zapotřebí počítat s dostatečně dimenzovanou počítačovou skříní (typ bigtower).
U výkonných strojů je třeba počítat i s dostatečně výkonným napájecím zdrojem, který by měl mít přiměřenou rezervu pro vykrývání energetických špiček komponent s vysokým příkonem (typicky GPU). U strojů, kde vyžadujete tichý provoz, volte napájecí zdroj s pasivním chlazením nebo alespoň s regulací otáček integrovaného ventilátoru.
Pro notebooky se používá v zásadě identická architektura a stejný typ komponentů. CPU a RAM (a popř. i GPU) jsou obvykle přímo integrované na MTB (a nelze je měnit, u některých typů notebooků můžete doplnit další moduly RAM nebo SSD) a používají se v mobilních verzích, tj. kompaktnější a s nižší spotřebou energie.
Počítačovými periferiemi rozumíme zařízení, která se připojují k počítači a zpravidla slouží ke vstupu a výstupu dat do a z počítače. Počítačové periferie se připojují prostřednictvím různých rozhraní a konektorů, nejtypičtějším je USB (Universal Serial Bus, tedy univerzální sériová sběrnice).
Nejznámější počítačové periferie, o kterých se zdánlivě nemá smysl zmiňovat, protože je zná naprosto každý. Ano a ne. Bývá špatným zvykem, že na klávesnicích a myších společnosti šetří a vybavují zaměstnance nejzákladnějšími (a nejlevnějšími) verzemi. Přitom je to právě klávesnice a myš, které využíváme při práci s počítačem téměř neustále.
Pokud tedy chcete, aby práce s počítačem byla komfortní a ve výsledku byli i vaši zaměstnanci produktivnější, vybavte je kvalitními zařízeními. Vývojáři ocení programovatelné klávesnice s možností mapování vlastních zkratek a maker a téměř každý ocení ergonomickou myš s více tlačítky a třeba i horizontálním kolečkem pro zoomování a horizontální posouvání tabulek či databází v aplikacích Microsoft 365. Na druhou stranu nejsou ve větších kancelářích příliš vhodné tzv. mechanické klávesnice (s optomechanickými spínači), které jsou sice přesné a odolné, nicméně mohou hlasitým cvakáním rušit ostatní kolegy.
Pro opravdové nadšence prahnoucí po naprosté kustomizaci a vysokém uživatelském komfortu s možností ovládání až 3 zařízení najednou (Windows, Apple, Android) jednoznačně doporučujeme řadu MX MASTER od společnosti Logitech. Tyto luxusní počítačové periferie nejen díky dokonalé funkčnosti, ale i estetickému designu neudělají ostudu ani na stole CEO, a i řada uživatelů produktů Apple je upřednostňuje před „appláckými“ periferiemi.
Tady bohužel platí totéž, co u klávesnic a myší. Šetří se na nich, ale přitom do nich koukáme 8 hodin denně. Chápeme, že recepční nepotřebuje 30“ IPS monitor, nicméně spousta vašich zaměstnanců by ocenila namísto dnes standardních 24“ kancelářských monitorů (nebo někde dokonce 19“) monitor s uhlopříčkou alespoň 27“, nebo ještě lépe dva monitory.
Bavíme se o běžných kancelářských profesích, kde větší zobrazovaná plocha jednoznačně zvyšuje ergonomii práce a zvyšuje produktivitu. Aktuální verze operačního systému Windows (11) navíc dokáže konečně kvalitně pracovat i s vícero monitory i při jejich připojování a odpojování za běhu systému (typicky při připojování a odpojování notebooku k docku, který rozvádí obrazový výstup na více monitorů).
Pokud se bavíme o vývojářích nebo graficích, tam by měla být samozřejmostí minimálně dvojice 28“ monitorů s 2k rozlišením, u grafiků pak alespoň 30“ IPS panel se 4k rozlišením a hardwarovou kalibrací barev. Je to drahé? Ano, je. Ale je to jeden ze způsobů, jak podpoříte práci specialistů a přispějete tak k jejich retenci.
Abyste se neztratili v záplavě rozhraní, kabelů a jejich konektorů, máme pro vás základní přehled těch nejdůležitějších a nejrozšířenějších:
Počítačové sítě a síťové technologie jsou velmi komplexní problematikou, především z hlediska teorie. Z hlediska uživatelské praxe i rostoucímu trendu využívání cloudových služeb (které síťovou infrastrukturu do určité míry nahrazují) postačí, když vás seznámíme opět jen s těmi nejzákladnějšími pojmy.
→ Tip: Přečtěte si více o trezoru jako paralele ke cloudovým službám.
Switch (síťový přepínač) je aktivní prvek v počítačové síti, který propojuje jednotlivé prvky. Obsahuje větší či menší množství síťových portů (až několik stovek), na které se připojují síťová zařízení nebo části sítě.
Router (směrovač) je v počítačových sítích aktivní síťové zařízení, které procesem zvaným routování přeposílá datagramy směrem k jejich cíli. Nejčastěji se setkáte s Wi-Fi routerem, který zprostředkovává signál a komunikaci v rámci bezdrátové počítačové sítě Wi-Fi.
Firewally (doslova „protipožární zdi“) slouží k řízení a zabezpečování síťového provozu mezi počítačovými sítěmi s různou úrovní důvěryhodnosti a zabezpečení, které od sebe zároveň odděluje. Modernější firewally se opírají přinejmenším o informace o stavu spojení, znalost kontrolovaných protokolů a mnoho dalších parametrů. Díky monitoringu sítě mohou dokonce sloužit jako určitá ochrana proti DDoS útokům.
Virtuální privátní síť (zkratka VPN, anglicky Virtual Private Network) zajišťuje propojení několika počítačů prostřednictvím nedůvěryhodné počítačové sítě (typicky internetu). Díky VPN docílíte stavu, kdy spojené počítače budou mezi sebou komunikovat, jako kdyby byly propojeny v rámci jediné uzavřené privátní (a tedy většinou důvěryhodné) počítačové sítě.
Shrnuli jsme pro vás vše podstatné? Chyběly vám nějaké informace? Další znalosti můžete načerpat ze zdarma dostupných e-booků, které pro vás sepsali specialisté z Algotechu. A pokud vám bude i tak IT přerůstat přes hlavu, jsme tu vždy pro vás – neváhejte se na nás obrátit s čímkoliv od cloudu přes IT outsourcing až po zakázkový vývoj aplikací.
Copyright © 2024 - Algotech a.s., all rights reserved
| Zpracování osobních údajů |
Všeobecné obchodní podmínky
