Trochu letní filosofie...

Jsem rád, že mám možnost cestovat a poznávat jiné kultury a zvyklosti. Baví mě pozorovat cvrkot kolem sebe, pořád se rozhlížím a sleduji proč, jak a co se dělá. Chci se inspirovat a poučit a přenést to (z mého pohledu) dobré do života jak osobního, tak do firmy.

Proč jsme pořád tak málo sebevědomí?

V poslední době si všímám jednoho fenoménu, který je z mého pohledu hodně rozšířen ve střední Evropě. Celková nízká míra sebevědomí a schopnosti uvědomit si vlastní jedinečnost a dovednosti. Všiml jsem si toho ve svém okolí, ale zároveň bohužel i u sebe.

Neumíme se navzájem pochválit za věci, co se nám podaří, a z druhé strany pouze kritizujeme druhé, že se něco nedaří. Neříkám, že je to tak všude a vždy, ale rozhodně je toho v našich podnebných šířkách více než jinde.

Negativní věci v člověku zanechávají hlubší stopu než ty pozitivní a když se navíc pořád hrabeme jen v těch negativních a ty pozitivní přehlížíme, tak se pak není čemu divit, že stoupá spotřeba antidepresiv geometrickou řadou. Souvisí to se systémem školství, dědictvím nedávné totalitní minulosti, výchovou v rodině?

Čím to také může být ?

My pracujeme ve službách a naší prací je řešit požadavky a problémy zákazníků. To může leckdy vyvolávat pocit, že je všechno špatně a že se nic nedaří. Jenže kdyby tyto problémy a požadavky zákazníků nebyly, nebylo by potřeba ani lidí co je řeší. Doktor si také nestěžuje, že vidí jenom nemocné lidi. Zdraví k němu nechodí.

Naší misí je pomáhat a paradoxně by problémy a požadavky ostatních měly být pro nás radostí.

Co můžeme změnit ?

Více se navzájem chvalme a poukazujme na naše i třeba jen dílčí úspěchy. Je jich opravdu v součtu mnohem více než těch neúspěchů.

Zkuste si to někdy spočítat. Lidé kolem mě dokazáli neuvěřitelné věci, ale všichni jim to zapomínáme připomínat.

Já začnu. Přidáte se ke mně i vy?

František Zeman
Generální ředitel