Petr Loužecký – ideální je mít starost „jenom“ s technologiemi

Jak bys přiblížil svoji práci laikovi? 

Úplně lidová definice by zněla nejspíš „Ferda Mravenec“ – práce všeho druhu. Kdybych své pracovní úsilí nějak stručně shrnul ve třech bodech, byly by následující: spokojení zákazníci, spokojení zaměstnanci, finanční zisk. A především aby tohle všechno fungovalo udržitelně a dlouhodobě.  

Jak vypadal Algotech v době před 12 lety, kdy jsi do něj nastoupil? 

Byla to úplně jiná firma, uvnitř i navenek. Nastupoval jsem do firmy těsně po spojení s ERP částí odkoupené od firmy BSC Praha, která se zabývala ERP systémy, do té doby byla Algotech čistě telco firmou. Bylo nás tehdy jen kolem 40 zaměstnanců, dnes je jich přes 115. Profesionalita firmy se celkově změnila, v tehdejší době ještě neexistoval ServiceDesk nebo jiná forma centrální podpory. Vše se tehdy řešilo sice nadšeně a svědomitě, ale vždy nějakou formou pohotovosti. Za těch uplynulých 12 let nastal v Algotechu obrovský posun v profesionalizaci a celkové vyspělosti firmy.  

Dokázal sis v době svého nástupu představit, kam se posuneš z pozice projektového manažera? 

Většinu svého profesního života jsem strávil jako „ajťák“. Začínal jsem na ServiceDesku, což zahrnovalo běžnou rutinu – od zvedání telefonů, přes plnění tonerů a výměnu myší, po aplikační podporu, sítě, ústředny, servery… Postupně jsem si uvědomoval, že už mě nebaví jenom práce s příkazovou řádkou, měl jsem chuť nějaký projekt i sám řídit. A takovou pozicí blízkou mému naturelu byl právě projektový manažer. Nicméně jsem na této pozici setrval pouze krátkou dobu. V Algotechu se tehdy hledal někdo, kdo by se ujal projektu nového datacentra – ne jako projektový manažer, nýbrž odpovědný vedoucí. Výběrové řízení jsem vyhrál a nakonec se vypracoval až na ředitele úseku Algotech Cloud. Ale abych se vrátil k otázce: před takovými 20 lety jsem určitě neměl podobné ambice – ředitelská vizitka nebyla mým cílem. Nicméně práce mě naplňuje, jako extrovert rád dělám s lidmi – se zaměstnanci i zákazníky. I přesto, že mnohdy přináší větší míru stresu v podobně nejrůznějších řešení potřeb klientů i kolegů, interních i zákaznických termínů, je to práce různorodá, pestrá, a především smysluplná.  

Jak myslíš, že vnímání cloudových služeb změnil covid? 

Větší firmy už v té době měly nějakým způsobem nastavenou migrační strategii. Pro menší a střední firmy v ČR bylo velkou změnou uzavření poboček. Ze dne na den musely vymyslet, jak upravit chod společnosti, když jim zůstanou zaměstnanci vykonávající nejrůznější profese (s výjimkou výroby) ze dne na den doma. Jak zajistit chod firmy, jak zpřístupnit data, jak zařídit bezpečnost, videokonference, další formy vzdálené spolupráce. Postupně přicházely na to, že není potřeba všude jezdit osobně, naučily zaměstnance pracovat z domova. I extrémně konzervativní firmy dnes přecházejí na cloud. Účetnictví a CRM v cloudu už jsou dnes naprostou samozřejmostí, stejně jako komunikace. Myslím si, že kromě potřeb záloh dat zůstane lokální infrastruktura jen specifické části zákazníků využívající průmyslové regulace nebo jiná dedikovaná zařízení. Odhaduji, že v následujícím tříletém období přejde na cloud 80–90 % firem. 

Jak vybíráte nové kolegy do týmu? 

Nábor zaměstnanců je extrémně specifická disciplína a každá firma k němu přistupuje jinak – někdo preferuje „tvrdé výsledky“ vstupních testů, my ale hodně akcentujeme „soft část“. Člověk může být ve svém oboru naprostý guru, ale pokud má na pracovní tým „toxický vliv“ nebo je sociálně jinak naladěný, může bohužel celý stávající tým rozložit. Potřebujeme tedy zjistit, jestli a jak s námi bude uchazeč společně fungovat. Algotech má specifickou atmosféru, naturel, rytmus, který může někomu může vyhovovat, jinému zase ne. Potřebujeme tedy lidi, kteří s naším rytmem splynou, nebo naopak přinesou něco nového a dokážou změnit k lepšímu to, co sami nevidíme.  

Jak se stavíš k problematice kybernetické bezpečnosti? 

Cloud je především o důvěře a její porušení je to nejhorší, co se může stát. Pravidlem číslo jedna je tedy zabezpečit, neztratit a nezpronevěřit data. Druhou prioritou je dostupnost. Ano, hrozby stále narůstají, software je složitější a složitější, a tedy děravější a děravější. Mnohdy se ale ukazuje, že největší riziko je v koncových uživatelích, kteří i v dnešní době otevírají zadní vrátka útočníkům neuváženým rozklikáváním e-mailových příloh. Můžete mít sebelepší zajištění, ale pokud selžou procesy nebo lidé, nezachrání to ani sebelepší software a hardware.  

A jak je to s fyzickým zabezpečením datového centra Algotechu? 

Jistě, může se stát, že se v datovém centru objeví člověk, který tvrdí, že přišel vykonat revizi, ale ve skutečnosti se bude pokoušet metodami sociálního inženýringu získat přístup. Naše datové centrum podléhá přísným normám, standardům a certifikacím – používáme bezpečnostní kamery, systém evidence pohybu, přístupové karty, PINy, bezpečnostní omezení vstupu, omezení přístupu na klíčová pracoviště a mnoho dalšího. Samotné zařízení je navíc jištěno UPS a dieselagregáty proti výpadku napájení. Pro případ požárů disponujeme systémy EPS a SHZ pro zhášení inertním plynem. Jsme tedy připravení na všechny možné bezpečnostní situace a incidenty.  

Vaší hlavní cílovou skupinou jsou firmy. Nabízíte ale i produkty pro B2C zákazníky?  

Pro B2C nabízíme několik skvělých služeb, jako je například cloudové úložiště. Jde o alternativu Onedrivu nebo Dropboxu – vypadá to na první pohled hodně podobně, ale naše služba má řadu benefitů. Především vždy víte, kde jsou vaše data a kdo k nim má přístup – data ukládáme výhradně v ČR a přístup k nim máte jen a pouze vy. Navíc je naše služba určená pro neomezený počet fyzických osob, takže např. v rámci rodiny nemusíte pro každého řešit uživatelský účet s předplatným – stačí vám jediný účet a získáte bezpečné důvěryhodné úložiště na fotky, dokumenty, videa či zálohy.  

Jak trávíš volný čas? 

Preferuji teplo a sluníčko a v letních měsících jsem rád venku. Dříve jsem se věnoval cyklistice a zdolávání hor, ale postupem času jsem trochu zlenivěl – takže v současnosti to jsou už jenom procházky, turistikou bych to úplně nenazýval.  

Jsem „petrolhead“, mám rád starší sportovnější vozy, které mají svůj přirozený charakter a duši, ne jako moderní sterilní plechovky. Můj volný čas se tedy hodně točí kolem aut. To zahrnuje nejen „vrtání se po kapotou“, ale i projížďky, výlety a objevování krás málo známých okresek – ideálně zakončené příjemným posezením u grilu.  

Co bys popřál Algotechu do budoucna?  

Algotechu přeji, aby se posouval stále dopředu, hodně dobrých kolegů, hodně dobrých zákazníků a štěstí. Žijeme v turbulentní době, neustále nastávají nečekané a nepředvídatelné okolnosti, svět se vyvíjí. Technika je sice exaktní záležitostí, ale my lidé přeci jen trochu toho „štěstíčka“ potřebujeme, abychom mohli mít starosti jenom s technologiemi.